Cesta do Lille

Bonjour everybody!

uz jsem tri dny ve Francii a jeste stale jsem zivy a zdravy. Sam tomu
nemuzu uverit!

Jeste nez zacnu popisovat, jak se tady mam, tak jsem chtel podekovat Tem, co se se mnou v pondeli prisli rozloucit. Mel jsem z Vas fakt radost, takze doufam, ze se zase brzy shledame.

No a ted k tomu, co nasledovalo po nasem louceni.:-)

Cesta probehla prekvapive dobre, v busu nikdo nebyl, takze jsem lezel pres ulicku a trochu se i vyspal. Parkrat jsme zastavili. Trosku zmatek byl pri presedani v Bruselu, ale nakonec jsem se tam dostal do spravneho autobusu i s batohama a mohl jsem jet dal. V Bruselu se presedalo primo v centru, ktere na me udelalo dojem. Jinak cestou v Nemecku a v Belgii to vypadalo dost depresivne - prselo, sama dalnice, fura aut a i predmesti Bruselu nic moc.

Takze po presednuti se jelo uz primo do Lille, to uz byl docela kousek, ale i tak jsem dorazil s hodinovym zpozdenim.

No a uplne nejhorsi na cele ceste bylo v Lille najit metro. Mel jsem planek (sam jsem si ho kreslil:-) ), ale ten nejak nefungoval a tam kde jsem mel zakresleno, ze ma by metro byl jen nejaky anonymni placeka nic. Kolem chodili nejaci lidi, tak jsem se oslovil dve mlade francouzsky, ktere byly moc mile a vsecko, ale neumely anglicky ani nic. Tak mi to popsaly francouzsky a dovedly me na roh a odtamtud me poslaly.
Kdyz jsem konecne dorazil do metra, tak jsem zase potreboval koupit listek. Samozrejme vsecko bylo francouzsky, ale nakonec se mi listek podarilo koupit s prispenim zase jine francouzky, ktera prekvapive taky neumela anglicky, ale zase nemela ty spravne drobne do automatu. Takze jsme to nejak dali dohromady - ja drobne a ona svou francouzstinu a za oplatku jsem dostal listek, ani nevim, kolik me to stalo, ale ted zpetne vim, ze jsem platil spravne.
A kdyz jsem mel listek, dalsi zapeklitosti bylo dostat se do toho spravneho metra, protoze jsem byl shodou nahod zrovna v prestupni stanici. Dalsi clovek - revizor, toho jsem se ptal, kde najdu to zlute metro, ale taky neumel, ale nekam me poslal - samozrejme spatne. Takze jsem opet bloudil a bloudil az jsem konecne oslovil dva mlade kluky (nevim, proc jsem predtim oslovoval jen same zenske?? ale doslo mi, ze mozna u chlapu budu mit vetsi uspech - alespon co se anglictiny tyce) no a ti me poslali uz spravne.
Pri tom bloudeni jsem na zadech tahal vsechny ty batohy, takze to bylo srandovni, navic jeste po noci stravene v autobuse. No a v tomhle stavu jsem se dostal na univerzitu.

Na univerzite jsem uz zase po mensim bloudeni konecne nasel kancelar sefika, ktery uz na me samozrejme cekal. Jenze jak se potvrdilo, je to docela pohodar.

... konec 1. kapitoly....

Prave za mnou prisel Nicolas, muj spolubydlici, ze uz je padla, takze padim domu. Musim jit s nim, protoze zatim netrefim z univerzity do baraku (vlastne jo, dnes jsem jel poprve metrem z domu do skoly), ale stejne nico me bere autem takze tak:-) A uz toho mam tady dnes dost.

Napisu Vam zase brzy, jen nevim kdy. Ozval bych se uz drive, ale s mym notebookem byly trochu problemy a i celkove mam hodne zarizovani, takze nestiham.

Mejte se a ja zase brzy neco natukam.