Allez le LOSC!

LOSC vs. Lyon, dva giganti francouzskeho fotbalu, ctvrtfinaliste Ligy mistru a spousta fotbalovych jmen. Lyon vede ligu o 15 bodu a LOSC (aneb jak jim tady rikaji "dogy z Lille") se perou o druhe misto.

A kdyz tihle dva hrajou proti sobe, tak by byl hrich se nejit podivat - obzvlaste kdyz stadion je hned za rohem.

Vyrazili jsme nakonec ve trech: ja, Oliver(nemecky chlapik, co mi ho poslal ten metalovy buh, jak jsem Vam uz povidal. Nakonec se ukazalo, ze si vyborne rozumime, takze ted chodime do posilovny, na pivo a tak ruzne) a prekvapive se k nam pridala i ceska Petra - erasmacka ze Zubri - takze z Valasska a tim padem si s ni taky moc dobre rozumim.

Mel jsem obavy z francouzskych raudies, ale ukazalo se, ze fotbal je tu poklidna zalezitost - neco jak vylet do divadla, vsichni pokojne stali pred stadionem, zadna tlacenice ani bitky mezi fanousky... To bylo nase stesti, protoze se ukazalo, ze Petra je zamilovana:-) do Barose(ktery ale hraje za Lyon) , takze hned kazdemu z okolnich divaku bylo jasne, komu ta nase triclenna skupinka fandi (ok, neni zamilovana do Barose, ale fandila Lyonu - zrada!) a ja se semtam take nechal unest a kricel "Baros", ale rozhodne jen obcas.. Vzhledem k vyvoji zapasu a infarktovemu zaveru jsem byl rad, ze lillaci nechteji nikomu dat na budku, kdyz prohrajou - byli bychom prvni na rane.

Ja osobne jsem fandil samozrejme nasim "dogam", naucil jsem se nekolik pokriku, jako treba "alle le LOSC" a pak jeste spoustu dalsich. Nejlepe mi sla komunikace s rozhodcim, takze uz vim, jak se rekne "rozhodci je podplaceny", "rozhodci je cu..." a "dej mu cervenou, kretene". Bohuzel nevim, jak se to pise....
Jen "la carte rouge" - coz je "cervena karta!!" a nakonec se to stalo mym oblibenym pokrikem, je totiz docela univerzalni a tak jsem to rval skoro pri kazde situaci.

K vykonu jedineho cecha na hristi. Rodak z Vigantic se na hriste dostal v 60. minute, to uz Lyon prohraval 1:0 (chacha) a zbylych 30 minut tam vicemene postaval. Bohuzel, za stavu 1:1, minutu pred koncem, predvedl asi jediny sprint v celem zapasu, dobehl tesne pred sestnacku a samozrejme, jakjinak, chumaj, spadl.
A ten rozhodci mu na to skocil!! V tomhle momente jsem misto "la carte rouge" rval "rozhodci je...". Ale bohuzel, brazilsky reprezentant Fred haluzacky promenil narizeny primak a bylo vymalovano.

Jojo, clovek musi mit opravdu talent, aby v tech 30 minutach postavani vystihl ten pravy moment, kdy se skacet k zemi. (na prilozenem obrazku ho taky poznate lehce, jediny stoji a ma ruce v pase). :-) Ale na jeho obranu musim rict, ze sice v Lyonu nehraje v zakladu, ale na hriste se dostane skoro vzdycky a vetsinou se predvede velice dobre.

A aby jste z toho taky neco meli, na fotky se muzete podivat do galerie. A bonus, zde najdete jako video vsechny goly ze zapasu - les buts.

Allez le LOSC!

Nova FotoGalerie

Pozor, pozor.
Od tedka budu note fotky umistovat do nove galerie, ktera ma prijemnejsi rozhrani a tak se vam to bude urcite lip prohlizet.

Takze vsechny nove obrazky budu davat sem: Nova FotoGalerie
Odkaz na galerii muzete najit i napravo v sekci Odkazy:-)

Protoze se mi ale nechtelo presouvat vsechny stare obrazky, tak puvodni galerie zustava, jen do ni nebudu kopirovat nic noveho. Odkaz na ni je take v sekci Odkazy.

Belgie

Dlouho jsem se neozval, ale aby jste vedeli, ze tady spolecensky nezahalim, popisu vam nekolik vyletu do okoli, na ktere jsem se vydal. Okoli tady vlastne skoro znamena Belgie a v tom druhem pripade to neni uplne okoli, ale hodinka a pul cesty vlakem, ale protoze to neni TGV, ale normalni vlak, tak je to jeste porad relativne blizko.

Prvni vylet byl s Cechy, erasmaky z lille - Pavel a holky Alice a Stepanka, do blizkeho belgickeho mestecka, Tournai. Maji tam obrovskou a velmi starou katedralu (ted si podle toho popisu asi dovedete predstavit, jak jsem na tom se znalostmi stavebnich slohu a historie:-) ) a taky vysokanskou vez (jako v kazdeme meste tady), takze se nam podarilo par zajimavych fotek a ja jsem poprve videl nejake kopce (trosku skryte za zastavbou, ale opravdicke kopce!!! to tady jen tak nenajdete...) Fotky z Tournai.

Druhym mym vyletem byly Brugy, nejpamatkovatejsi misto v cele Belgii. Rika se jim Benatky Severu a opravdu to stoji za to! Samozrejme jsme si nenechali ujit jizdu na lodickach a vystup na vez. Fotky jsou tady.

A do tretice Brusel, pracovne, takze zadne fotky. Zato nas ale rodili Bruselane provedli po meste a po mistnich hospodach. Brusel me v tomhle smeru moc prijemne prekvapil, sice min pamatek nez v Brugach, ale velmi hezke a zive ulice se spoustou pohodovych hospod.

První Paříž

Lille je mi uz trochu male a tak jsem si udelal vylet do Parize.

Ale nebyl bych to ja, aby za tim vsim nestala nejaka zenska.... Stepanka chtela vyuzit poVanocnich slev a kde jinde nez v Parizi se da nejlepe nakupovat, ze? - to da rozum. Takze jsme udelali dohodu, dopoledne se bude nakupovat a odpoledne me protahne mestem.

Ano, jeli jsme jen na jeden den. Z Lille je to vlakem hodinka, takze to nebyl problem, navic v TGV ta hodinka ubehne velmi rychle.

Trosku jsem se obaval, ze jsem se tim "nakupovacim" dopolednem upsal dablu a nez se vubec dostaneme k pamatkam, budu uz davno uondany. Nastesti jsme meli namireno do Galerie Lafayette, coz je sice obrovsky nakupni dum, ale zaroven krasna secesni budova a svym zpusobem taky pamatka.
Navic, na strese tohohle obchodaku je terasa ze ktere je vyhled na uplne celou Pariz. Od Eifelovky, Montmartre az po Operu, ktera je vlastne hned pod vami. A hlavne Pariz z hora to jsou spousty domecku nanahnane k sobe, vselijake strechy, stresni okna, kominky... krasa.

Po poledni se z osoby, pobihajici zdanlive zmatene (ale mela v tom system, se musi uznat...) mezi stovkami regalu v tom krasnem secesnim baraku, vyklubala slicna pruvodkyne a mohli jsme vyrazit.

Kupodivu, jednim z nejvetsich zazitku pro me bylo parizske metro - frantici si ho systematicky doluji uz skoro sto let a tak je to neuveritelna sit, mesto pod mestem, ve kterem se prestup z linky na linku stava sam o sobe cestou a vstupni automaty vzhledem vyhrozuji, ze za cvaknuti listku mozna budete platit i vlastni kuzi.

Ale vystup z Trocadera je uchvatny, staci ujit par metru a zpoza baraku na vas vyskoci Eifelovka. A protoze ji az dosud vidite z ruznych casti mesta a teras, kdy je malicka a jen tak vykukuje, tak az ve chvili, kdy se zcista jasna zjevi primo nad vami, si teprve uvedomite, jak je velka.

Bohuzel, jedno odpoledne je malo. Stihli jsme tedy jen Eifelovku, posedeli nedaleko v jedne kavarne a odtamtud jsme se rozhodli pro Notre Dame a latinskou ctvrt se Sorbonou a na zaver Panteon. Kdepak na zaver, to jsme si jeste dali veceri v jedne zapadle restauraci a to je prece taky vec, kterou v Parizi nesmite zanedbat! Jako predkrm jsem mel sneky.

A pak uz jsme se vraceli nocnimi ulicemi a ja jsem s hruzou zjistil, ze Eifelovka po setmeni vypada, jak kdyby na ni vesel banky nas soused - zrejme jako cenu za nejlip vyzdobeny dum v nasi ctvrti mu bylo dovoleno svuj tvurci pristup pouzit i tady.

Takze Pariz hezka, brzy tam budu muset zase vyrazit.

A jako obvykle, fotky z Parize najdete v galerii.

Falešní sobi kam se podíváš

Tak uz sem dorazily Vanoce. Jak se to projevilo? Ve zkratce: Zacalo prset - a dost!, ve meste na baracich rozsvitili snad jeste vice svetylek, banek, blikatek a neonu (uz pres rok to tam blika jak na pouti, clovek by ani neveril, ze to jde jeste vice...), pribyli falesni sobi, falesni santa klauzi (tady jim rikaji Papa Noel), falesne umele stromky s falesnym snehem a nas soused se zblaznil.

Jak je psano v Kdo chyta v zite: "Jezis by se z toho poblil".

Ale poporadku.

Pocasi je takove vselijake, ale od spolehlivych zdroju se mi z CR doneslo: "tady je teplo jak cip...", takze asi u Vas taky nic moc. V Lille zacaly poradne zimni prosincove deste:-), prsi klidne pul dne a to strasne intenzivne. Treba na obed do menzy jsme parkrat museli jet autem, ikdyz to je asi pet set metru.
A jeden anglican mi povidal, ze jak Lillani (lidi z Lille) rikaji, ze "mame zase Londynske pocasi", tak to pry neni pravda, Londyn ma mnohem vice slunecnych dnu nez Lille.

A dalsi Vanocni jev - centrum se jeste vice rozzarilo. V roce jsou fasady domu nasvetleny ruzne barevne, ale ted pred Vanoci to je jeste intenzivnejsi. Dokonce na jednom namesti pribyla uprostred takova klika a kdyz s ni tocite, tak podle vasi frekvence a smeru se fasady vsech domu na namesti ruzne rozsvecuji... dneska jsem si chtel zase zatocit, ale uz tam ta klika nebyla... asi nekdo tocil moc rychle...
A na tom uplne nejvetsim namesti postavili velikanske ruske kolo:-) Ale tohle je docela zabava, jak je tady vsechno rovne, tak clovek uvita misto, odkud se muze rozhlednout - a to je presne tohle kolo! Jede to s vama a vy vidite pod sebou cele mesto.
Byl jsem tam ted v sobotu spolu s Ceskami a byla to parada. Fotky zde. Bohuzel mi, hned jak jsme nasedli do toho voziku, dosly baterky ve fotaku, takze zatim tech fotek moc neni. Nastesti holky mely taky jeden fotak a tak jsem fotil na nej... A bylo to opravdu uchvatne, jak jsem nevedel, ktery smer mam fotit nejdrive a porad se otacel, tak jsem ten vozik docela rozkymacel - a Cesky jecely:-)

A vubec mi neni jasne, proc se ti Frantici od tech Americanu tak distancuji, vzdyt to tady vypada uplne stejne. Misto santy maji papu Noela a deti se k nemu chodi fotit na klin (dukaz) a jejich poulicni vyzdoba je silena.... a to se dostavame k nasemu sousedovi, kteremu uz z toho ale opravdu jeblo.
Normalne jsou tady v nasi ctvrti s Vanocni vyzdobou docela decentni, sice to na nekterem baracku trochu prehnali a tak se jim do kazdeho okna po zebriku drabe papa noel s velikanskym pytlem darku, ale nas soused to pojal opravdu megalomansky. Rozhodne vyhral soutez o nejvetsiho nejcervenejsiho a nejrozsvicenejsiho papu noela v cele ctvrti.

Sestavil jsem takovy maly zebricek.
Na tretim miste se umistila radovka, do ktere se dobyva hned cela particka papiku noelu a kazdy to bere jinou dirou ve zdi.

Na druhem miste je tady tenhle baracek, ktery ma hezky papika noela s falesnym sobim sprezenim a spoustou falesneho mechu a snechu.

A na prvnim miste bezkonkurencne nas soused, jehoz vyzdobu jsem vyfotil az v noci, kdy to teprve ma patricny dopad na kolemjdouci.











A vy jste si mysleli, jak jsou u nas v CR Vanoce rusnou, uspechanou a presvicenou zalezitosti... jeste se mame co ucit!

P.S. Zbyle fotky najdete v galerii.

P.P.S. Oprava: Nemaji "Papu Noela" ale "Pere Noela"... ale je to jedno, protoze vsecko to je jeden a ten samy santa...

Proyecto Secreto

Ikdyz jsem sve predchozi dva vikendy v Lille nijak zvlast neplanoval, dopadly velice dobre. Byl jsem zvedav, jestli se to povede i do tretice.

Jako obvykle, byl uz patek a ja nemel zadne plany, nastesti jsem se pred hodinou francouzstiny zeptal Jeoffreyo-ho, jestli nahodou nebudou mit nejaky dalsi koncert - kdyz jsem na ten minuly nemohl prijit.
A on samozrejme ze maji, hned v sobotu a dal mi i adresu - "Je to blizko Point de Bois, to najdes". "Point de Bois" je ta stanice metra, kde bydlim - zeby opet nejaka nahoda?
Jeste jsem se dozvedel, ze budou hrat oni - kapela Numu (nu-jazz) a jako hlavni host vystoupi ska band "Proyecto Secreto". Tak proc ne.

V patek vecer jsem jeste byl na pivu s Carlosem, Romanem a dalsimi lidmi z prace a pak uz tu byla sobota. V prubehu dne se to cele trosku zasmodrchalo (ale v souvislosti s dalsim zajimavym zazitkem - verejna pradelna:-), to popisu az nekdy jindy) a tak jsem si az o pul devate vecer uvedomil, ze vlastne chci jit na koncert.

Zacal jsem se tedy urychlene pripravovat, s pomoci googlu a Nicolase jsem vyhledal to misto, kde se mel koncert konat - "La Ferme d'en Haut", a nekdy o pul desate jsem vyrazil - vybaven i podrobnou mapou (nastesti jsem ji nekreslil ja, takze fungovala).

V souvislosti s koncertem jsem toho prilis mnoho neocekaval a ke vsemu uz jsem sel dost pozde (ikdyz mne trochu uklidnovalo, ze Francouzi maji vzdycky zpozdeni a tak treba neco stihnu), pojal jsem to tedy jako nocni prochazku s prekvapenim na zaver.:-) Ono se totiz ukazalo, ze az takovy kousek to neni a tak jsem mel pred sebou zhruba 20 minut chuze.

A jak jsem tak sel (a na kazdem rohu se rozhlizel a kontroloval mapu), vedle mne zastavila mensi dodavka - od teto chvile se zacaly dit veci.

V aute sedeli dva sympaticti chlapici (rekneme 30-40) a ten co neridil na me spustil francouzsky. Uz jsem tady nejaky ten patek, takze jsem se svymi znalostmi pochopil, ze se ptaji na cestu. Ja odpovidal samozrejme anglicky a k memu prekvapeni se oni hned chytili. Rekl jsem jim, ze to tu vubec neznam ale zato jim muzu ukazat mapu ("Pujcim Vam mapu, kdyz mi s ni neujedete":-)). A docela dobre jsem i vedel, kde na te mape jsme - To uz se pak ti dva rychle zorientovali a bylo videt, ze maji radost. Jeste jsem s nimi prohodil par vet, trochu jsme se zasmali, oni rekli, ze by me radi svezli, ale maji vzadu plno veci, a tak jsme se rozloucili.

A ja mel radost taky. Potkal jsem zase nekoho anglicky mluviciho a tak jsem si rikal, ze kdyz nenajdu ten koncert, tak alespon kvuli temhle dvema to stalo za to.

Ale tohle mel byl jen zacatek.

Kdyz jsem konecne dorazil k tomu baraku, ve kterem mel byt koncert, na parkovisti pred nim stala uplne ta sama dodavka a pred ni si davali cigarko uplne ti stejni dva typci, co jsem je pred chvilkou navigoval.
"Takze jsi nasel to misto, kam jsi sel?"
"Jo a vidim, ze vy taky. Jdu na koncert, a vy?"
"No, my patrime do jedne z tech kapel, co bude dneska hrat - Proyecto Secreto."

Nejen ze jsem potkal sve stare zname, ale ukazalo se, ze jsou to ta hlavni kapela, co ma dnes hrat, a navic pry jdu presne na cas a nic jsem nezmeskla. Takze jsem se zacli jeste jednou smat nad tim, jak jsme se potkali, ale to uz ke me prisel dalsi chlapek, tentokrat s dredy a brejlickama - manazer celeho koncertu, hned mi podaval ruku a rika "Hi, I'm Tom". Myslel si, ze jsem dalsi clen kapely.

Tak jsme mu rekli nasi historku, a pak uz jsem se zacal seznamovat s dalsimi lidmi z kapely - bylo jich asi osm, pomohl jsem jim nanosit veci do zakusili a jako "clen" jejich stabu a "znamy" od manazera koncertu jsem samozrejme nemusel platit vstupne (ohranka se mi jeste tim klasickym francouzskym "parchdon" omlouvala, kdyz jsem nesl nejake veci do zakulisi a vrazil do nich).

Pred koncertem jsem si s nima jeste pokecal u baru a pak uz zacala hrat kapela Numu - muj ucitel francouzstiny Jeoffrey tam hraje na trombon, takze jsem sel do salu, zatimco lidi z kapely se sli pripravit na svuj vystup. (a jak vypadal koncert Numu, podivejte se sem, maj tam jeden zivak.)

Behem tehle casti jsme zjistil, ze Jeoffrey pozval nejen mne, ale i spoustu dalsich Erasmaku vcetne jedne moc sympaticke holciny ze Slovenska (Mária, se kterou jsem se seznamil den pred tim. Obrazek je vyfoceny, kdyz pak o par mesicu pozdeji odjizdela). Celkove jsme tam byli tri cesi, slovenka a dalsi erasmaci vcetne jedne nemecke holky silene hrde na svuj narod (odbocka: po koncerte nam ukazovala prodejnu volkswagen a bylo videt jak je pysna, jeste obcas mimodek prepinala z anglictiny do nemciny a vubec ji to nevadilo. Bohuzel se se mnou uz ke konci moc nebavila - asi proto, ze jsem ji rekl o tom, jak jsem nenavidel sve hodiny nemciny. Hned jak jsem to vyslovil, tak jsem videl, ze je zle, ale uz to bylo venku...).

Takze vecer probihal opravdu dobre, zacalo to jako vylet na slepo a vyvinula se z toho akce, kde jsem znal jak lidi z podia, tak lidi v hledisti a semtam prohodil sluvko s organizatorem:-) S tim jsem se nakonec i bavil po koncerte Numu a to se k nam pridal i Jeoffrey.
Pripadal jsem si jako takova VIP co se dostavi na akci, semtam prohodi slovo s nekterou s vystupujicich hvezd, pratelsky pokeca s organizatorem a nakonec velkorysym gestem sestoupi mezi obycejne lidi a zase se chvilku bavi jako za tech starych dobrych casu kdy jeste taky patrila mezi smrtelniky...

A pak uz na podium vybehli Proyecto Secreto, osmi clenna kapela se saxofonem, trumpetou, dvema trombony, baskytarou, klavesami, bicimi a krasnou zpevackou. A zacla ta poradna ska party s pratelskou atmosferou a se spoustou uzasnych hudebnich momentu, (ctyri jejich pisnicky najdete zde).

Po koncerte jsem si jeste jednou pokecal se svymi "znamymi", s jejich bosem(baskytara) jsme si vymenili kontakty a jako darek jsem dostal jejich album ve sberatelske edici na vinilu (vyrobeno jen 500 kusu, sice vinil nemam jak prehrat, ale radost z toho mam poradnou!:-) ).

Ale to jeste nebyl konec, erasmaci maji vydrz, takze jsme se auty presunuli do campusu, kde jsme si na pokoji dali pivo, ja se dopustil toho uzasneho fopacka, kdyz jsem zminil sve lekce nemciny:-), a nekdy nad ranem jsem dorazil zpet do domu duchu.

A pouceni na konec: Vubec tomu nerozumim, ale kdyz clovek nesedi doma, tak se tady v tom Lille da zazit opravdu spousta veci a poznat mnoho zajimavych lidi. Staci jit tomu stesticku trosku naproti, nesedet jen doma, obcas nekam vyrazit, usmivat se na lidi a nebat se je oslovit, prijemne zazitky se pak objevuji jakoby nahodou na kazdem kroku. A je vlastne uplne jedno, jestli jste zrovna v Lille, v Praze anebo nekde uplne jinde...

První návštěva

Chtel jsem Vam podekovat za Vase pozitivni ohlasy k Tem mym stories. Diky mym prispevkum dostavam zase emaily od Vas a tak si stale udrzuji s Vami vsemi kontakt, ikdyz jste tak daleko.

A to byl i duvod, proc jsem si zalozil tenhle blog, aby i Vas obcas neco prinutilo se mi ozvat a napsat, jak se Vam vede, co prave delate a pripadne i jak moc Vam chybim.:-)

Ale nic naplat, ani nejkrasnejsi email nenahradi osobni kontakt a tak jste v Lille vsichni vitani. Ze budu ale hostit svou prvni navstevu v Lille hned druhy vikend po mem prijezdu do Francie jsem teda necekal.

Lenka pracuje v Bonu a tak to ma do Lille relativne blizko, asi co by kamenem dohodil a zbytek dojel TGVeckem. Takze jakmile jsem dorazil sem, uz jsem krome kupy starosti s urady musel celit neodbytne cesko-nemce ktera se sem chtela prijet podivat. Neodolaval jsem dlouho, takze druhy vikend prijela a ja jsem mel moznost poznavat Lille v doprovodu, coz je vzdy prijemnejsi.

Protoze jsem ale mesto jeste tehdy moc neznal, tak jsem obcas zabloudili, ci nevedomky prosli dvakrat tou samou ulici a rozplyvali se nad jeji krasou, ale i tak to bylo fajn.

A diky tomu vsemu si v galerii muzete prohlednout nekolik fotek lille.

Francouzština pro začátečníky

Tak jsem se tady zacal ucit francouzsky. Podotykam, ze to je naprosto doprovolne a vubec to nesouvisi s tim, jak jsou francouzi vymezeni vuci anglictine a ze kdyz vy na ne anglicky tak oni na vas francouzsky jak kdyby se nechumelilo...

A jak spravne poznamenal muj stryc Oldrich: "kazdy predni valassky intelektual by mel, krome anglictiny, umet taky nejaky romansky jazyk". Coz samozrejme dodava te me francouzske misi uplne novy rozmer...

Zacal jsem tedy jednou tydne chodit na trojhodinovku francouzstiny s Erasmakama a moc se mi tam libi. Clovek se tam obcas nauci nejake to nove slovicko, ale hlavne ten pocit, ze nejste sam, kdo se v te gramatice ztraci, je velmi prijemny. No a nejdulezitejsi je, ze tam poznate nove lidi. Jako treba Jeoffreyho.

Jeoffrey ale neni erasmak, je to showman ktery se dal na vyuku francouzstiny a moc si to uziva. V jednom kuse gestikuluje, pobiha, nazorne predvadi co znamenaji jednotliva slovesa (pri "marier" zazpival svatebni pochod, obkracel tridu a nakonec rekl "qui") a pri tom si stiha jeste prozpevovat . No a obcas nas jeste pozve na koncert sve nu-jazz kapely, kde hraje na trombon.
Minule nam zase poustel velmi hezkou pisnicku a mel velky uspech, zachvilku uz si prozpevovali skoro vsichni (Georges Moustaki - Les Eaux de Mars, nejak ji nikam nemuzu nasdilet, tak si reknete a ja vam ji poslu emailem, je fakt dobra. muzete si pocvicit francouzstinu).

Jednou tydne je ale velmi malo, takze se samozrejme ucim kde se da. V kancelari jsme zavedli "word of the day" ritual, kdy me kolegove kazdy den nauci nejake slovicko, a i neznami frantici - jako treba pani u pokladny nebo pani, co vydava obedy, maji snahu pri tom nekolika vterinovem setkani do vas nahustit novou slovni zasobu, takze se zdokonaluji - ale i tak se mi zda, ze nepostupuji dost rychle.

Ale, kdyz mate snahu mluvit francouzsky, tak jsou tady na vas vsichni strasne mili. Treba v patek jsem na pani pokladni v supermarketu vypalil "Bon jour", "Bon soir", Au revoir, Merci bocu, "Uvidime se zitra" - nevim, jak se to pise..., a ona me na oplatku ucila, jak se rekne nakupni taska, docela sranda....

A nektera slovicka se clovek nauci uplne zadarmo, treba "coze" se rekne "quio", coz by nebylo uplne tak ok, kdyby se to neslovovalo [kua] a ja si pokazde nevybavil Jestraba, jak chodi po kolejnim pokoji, nemuze cosi najit, a krici "kuaaaaaaaaa".

Take je ve francouzstine plno slov stejnych jako v cestine - napriklad "mamut" ...velmi uzitecne.

A diky znalosti jazyka se clovek nauci i tu jejich mentalitu. Treba byl docela problem, kdyz jsem se snazil zjistit, jak se da prelozit slovo "rande", anglicky "date". Oni to totiz nemaji.
Nabizi se sice "Rendez-vous", ale to se pouziva jen formalne, treba kdyz mi muj trener pise, kdy je volejbalovy trenink, tak pouzije rendez-vous. A "rancard" je zase vulgarni.
Proste neni zvykem zeptat se primo, ale vzdycky se nejak klickuje a vytvareji se naznaky a clovek musi rafinovane spletat slovicka, aby ta dotycna pochopila, ze ji vlastne chcete nekam pozvat ale ne jako kamaradku.
A kdyz jsem se ptal Jeremieho - kolega z prace, jak vy teda zadate o rande? Odpovedel: "We do not ask for it, we just do it":-)
Nakonec jsem vyvodil, ze nejblizsim zpusobem je "Veux tu sortir avec moi?" coz znamena "Chtela by sis se mnou vyjit?". A jestli jsem tu vetu uz pouzil a funguje? To vam popisu treba zase nekdy jindy.

A urcite uz chcete vedet, jak dopadl muj domaci ukol z francouzstiny, tak ta ma klicova veta se rekne "Je te propose une relation sexuelle de haute qualite"... a ted uz jsem plne vybaven, pripraven na vse a muzu vyrazit do ulic...