Proyecto Secreto

Ikdyz jsem sve predchozi dva vikendy v Lille nijak zvlast neplanoval, dopadly velice dobre. Byl jsem zvedav, jestli se to povede i do tretice.

Jako obvykle, byl uz patek a ja nemel zadne plany, nastesti jsem se pred hodinou francouzstiny zeptal Jeoffreyo-ho, jestli nahodou nebudou mit nejaky dalsi koncert - kdyz jsem na ten minuly nemohl prijit.
A on samozrejme ze maji, hned v sobotu a dal mi i adresu - "Je to blizko Point de Bois, to najdes". "Point de Bois" je ta stanice metra, kde bydlim - zeby opet nejaka nahoda?
Jeste jsem se dozvedel, ze budou hrat oni - kapela Numu (nu-jazz) a jako hlavni host vystoupi ska band "Proyecto Secreto". Tak proc ne.

V patek vecer jsem jeste byl na pivu s Carlosem, Romanem a dalsimi lidmi z prace a pak uz tu byla sobota. V prubehu dne se to cele trosku zasmodrchalo (ale v souvislosti s dalsim zajimavym zazitkem - verejna pradelna:-), to popisu az nekdy jindy) a tak jsem si az o pul devate vecer uvedomil, ze vlastne chci jit na koncert.

Zacal jsem se tedy urychlene pripravovat, s pomoci googlu a Nicolase jsem vyhledal to misto, kde se mel koncert konat - "La Ferme d'en Haut", a nekdy o pul desate jsem vyrazil - vybaven i podrobnou mapou (nastesti jsem ji nekreslil ja, takze fungovala).

V souvislosti s koncertem jsem toho prilis mnoho neocekaval a ke vsemu uz jsem sel dost pozde (ikdyz mne trochu uklidnovalo, ze Francouzi maji vzdycky zpozdeni a tak treba neco stihnu), pojal jsem to tedy jako nocni prochazku s prekvapenim na zaver.:-) Ono se totiz ukazalo, ze az takovy kousek to neni a tak jsem mel pred sebou zhruba 20 minut chuze.

A jak jsem tak sel (a na kazdem rohu se rozhlizel a kontroloval mapu), vedle mne zastavila mensi dodavka - od teto chvile se zacaly dit veci.

V aute sedeli dva sympaticti chlapici (rekneme 30-40) a ten co neridil na me spustil francouzsky. Uz jsem tady nejaky ten patek, takze jsem se svymi znalostmi pochopil, ze se ptaji na cestu. Ja odpovidal samozrejme anglicky a k memu prekvapeni se oni hned chytili. Rekl jsem jim, ze to tu vubec neznam ale zato jim muzu ukazat mapu ("Pujcim Vam mapu, kdyz mi s ni neujedete":-)). A docela dobre jsem i vedel, kde na te mape jsme - To uz se pak ti dva rychle zorientovali a bylo videt, ze maji radost. Jeste jsem s nimi prohodil par vet, trochu jsme se zasmali, oni rekli, ze by me radi svezli, ale maji vzadu plno veci, a tak jsme se rozloucili.

A ja mel radost taky. Potkal jsem zase nekoho anglicky mluviciho a tak jsem si rikal, ze kdyz nenajdu ten koncert, tak alespon kvuli temhle dvema to stalo za to.

Ale tohle mel byl jen zacatek.

Kdyz jsem konecne dorazil k tomu baraku, ve kterem mel byt koncert, na parkovisti pred nim stala uplne ta sama dodavka a pred ni si davali cigarko uplne ti stejni dva typci, co jsem je pred chvilkou navigoval.
"Takze jsi nasel to misto, kam jsi sel?"
"Jo a vidim, ze vy taky. Jdu na koncert, a vy?"
"No, my patrime do jedne z tech kapel, co bude dneska hrat - Proyecto Secreto."

Nejen ze jsem potkal sve stare zname, ale ukazalo se, ze jsou to ta hlavni kapela, co ma dnes hrat, a navic pry jdu presne na cas a nic jsem nezmeskla. Takze jsem se zacli jeste jednou smat nad tim, jak jsme se potkali, ale to uz ke me prisel dalsi chlapek, tentokrat s dredy a brejlickama - manazer celeho koncertu, hned mi podaval ruku a rika "Hi, I'm Tom". Myslel si, ze jsem dalsi clen kapely.

Tak jsme mu rekli nasi historku, a pak uz jsem se zacal seznamovat s dalsimi lidmi z kapely - bylo jich asi osm, pomohl jsem jim nanosit veci do zakusili a jako "clen" jejich stabu a "znamy" od manazera koncertu jsem samozrejme nemusel platit vstupne (ohranka se mi jeste tim klasickym francouzskym "parchdon" omlouvala, kdyz jsem nesl nejake veci do zakulisi a vrazil do nich).

Pred koncertem jsem si s nima jeste pokecal u baru a pak uz zacala hrat kapela Numu - muj ucitel francouzstiny Jeoffrey tam hraje na trombon, takze jsem sel do salu, zatimco lidi z kapely se sli pripravit na svuj vystup. (a jak vypadal koncert Numu, podivejte se sem, maj tam jeden zivak.)

Behem tehle casti jsme zjistil, ze Jeoffrey pozval nejen mne, ale i spoustu dalsich Erasmaku vcetne jedne moc sympaticke holciny ze Slovenska (Mária, se kterou jsem se seznamil den pred tim. Obrazek je vyfoceny, kdyz pak o par mesicu pozdeji odjizdela). Celkove jsme tam byli tri cesi, slovenka a dalsi erasmaci vcetne jedne nemecke holky silene hrde na svuj narod (odbocka: po koncerte nam ukazovala prodejnu volkswagen a bylo videt jak je pysna, jeste obcas mimodek prepinala z anglictiny do nemciny a vubec ji to nevadilo. Bohuzel se se mnou uz ke konci moc nebavila - asi proto, ze jsem ji rekl o tom, jak jsem nenavidel sve hodiny nemciny. Hned jak jsem to vyslovil, tak jsem videl, ze je zle, ale uz to bylo venku...).

Takze vecer probihal opravdu dobre, zacalo to jako vylet na slepo a vyvinula se z toho akce, kde jsem znal jak lidi z podia, tak lidi v hledisti a semtam prohodil sluvko s organizatorem:-) S tim jsem se nakonec i bavil po koncerte Numu a to se k nam pridal i Jeoffrey.
Pripadal jsem si jako takova VIP co se dostavi na akci, semtam prohodi slovo s nekterou s vystupujicich hvezd, pratelsky pokeca s organizatorem a nakonec velkorysym gestem sestoupi mezi obycejne lidi a zase se chvilku bavi jako za tech starych dobrych casu kdy jeste taky patrila mezi smrtelniky...

A pak uz na podium vybehli Proyecto Secreto, osmi clenna kapela se saxofonem, trumpetou, dvema trombony, baskytarou, klavesami, bicimi a krasnou zpevackou. A zacla ta poradna ska party s pratelskou atmosferou a se spoustou uzasnych hudebnich momentu, (ctyri jejich pisnicky najdete zde).

Po koncerte jsem si jeste jednou pokecal se svymi "znamymi", s jejich bosem(baskytara) jsme si vymenili kontakty a jako darek jsem dostal jejich album ve sberatelske edici na vinilu (vyrobeno jen 500 kusu, sice vinil nemam jak prehrat, ale radost z toho mam poradnou!:-) ).

Ale to jeste nebyl konec, erasmaci maji vydrz, takze jsme se auty presunuli do campusu, kde jsme si na pokoji dali pivo, ja se dopustil toho uzasneho fopacka, kdyz jsem zminil sve lekce nemciny:-), a nekdy nad ranem jsem dorazil zpet do domu duchu.

A pouceni na konec: Vubec tomu nerozumim, ale kdyz clovek nesedi doma, tak se tady v tom Lille da zazit opravdu spousta veci a poznat mnoho zajimavych lidi. Staci jit tomu stesticku trosku naproti, nesedet jen doma, obcas nekam vyrazit, usmivat se na lidi a nebat se je oslovit, prijemne zazitky se pak objevuji jakoby nahodou na kazdem kroku. A je vlastne uplne jedno, jestli jste zrovna v Lille, v Praze anebo nekde uplne jinde...